Martina Ryzsava o fitness a bodybuilding: Všechno má svůj čas, je to běh na dlouhou trať

Minulý víkend proběhlo fitness a bodybuilding klání, kterého se zúčastnila i rodačka města Rumburk.

Pro ty z vás, kteří jste se nezúčastnili přehlídky v kulturním centru Rakovníku, či České Lípy, tak na stránkách tv.ronnie.cz bylo možné sledovat přímý přenos z Mistrovství České republiky ve fitness 2017 a FFF Cup 2017, kde také nyní naleznete záznam celé soutěže. Bylo zde vidět hned několik druhů kategorií fitness. Kategorie dětí, dorostenců, juniorů a dospělých, physique mužů, bodyfitness a bikiny fitness.

Do této soutěže se přihlásilo 120 závodníků, z toho 105 nastoupilo. Nás ovšem zajímá jedna konkrétní osoba. Slečna, která se v kategorie bodyfitness žen do 164 cm umístila na třetím místěJednadvacetiletá Martina Ryzsava vypadá na první pohled naprosto obyčejně. Vystudovala obor grafický design. Jednoho dne se ale rozhodla změnit svůj život a své postavení ve společnosti. Proto se začala aktivně věnovat fitness.

Ahoj Martino. Jsi jedna z těch, která si řekla, že něco chce dokázat a taky to dotáhla až do konce.
V první řadě bych se chtěl zeptat, co tě vedlo k tomu, že jsi se rozhodla pro fitness a jak dlouho se tomu vůbec věnuješ?

Ahoj, já jsem si vlastně nikdy neřekla, že teď vstanu a začnu cvičit. Byla jsem tlustá, určitě jsem teda nebyla spokojená se svojí postavou, ale že bych začala kvůli tomu abych zhubla, to ne. Už ani nevím, jak jsem se do toho poprvé dostala, myslím, že jsem šla cvičit s mým ex přítelem, napřed jsem chodila dost nepravidelně. Jednou za týden. Jindy zase vůbec. Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy jsem začala hubnout. Viděla jsem výsledky a už mě to nepustilo. Cvičím přibližně od svých 18ti let. Ovšem, jsou to teprve dva roky, co jsem se do toho  pořádně opřela.

Jak jsi se k soutěžení v bodyfitness vlastně dostala?

No, v jednu chvíli jsem se vzhlížela v holkách, co dělají bikini, to mě ale hodně rychle opustilo, když jsem na instagramu našla Sophii Arvebrink. Její objem se teď hodně zmenšil a to nikdy ani nezávodila. Dřív byla fakt obrovská, ale přesto pořád taková ženská a tak jsem začala makat, chtěla jsem být jako ona a začalo mě to zajímat čím dál víc. Jednou jsem si řekla, že bych chtěla zkusit závodit, samozřejmě se mi všichni vysmáli, že na to nemám, nikdo ve mně nevěřil. Na neštěstí pro ně, já jsem si vytvořila sen a šla jsem si za ním. Je to asi jediná věc, kterou jsem si kdy umanula a vydrželo mi to. Dieta je náročná a především VELMI drahá. Já v ní byla a vlastně pořád ještě jsem. Skoro pět měsíců. Nesmíte NIC! A to nevtipkuji. Ke konci nesmíte solit, žádná umělá sladidla. Nesmíte jinou, než zelenou zeleninu a kuřecí maso. Všechno přesně na gram navážený. Člověk je absolutně bez energie a stejně musí makat, jako když normálně jedl. A to nemluvím o superkompenzaci (odvodnění, pozn. red.). To je hotový peklo! Celou dobu se cítíte jako zombík. Všechno vás bolí a jste nepříjemní. Nebudu lhát. Člověk se cítí trošku důležitě, když je v přípravě. Každému zvlášť musím vysvětlovat proč nesmí tohle a tohle, ale stejně nakonec se skoro vždycky potká jenom s nepochopením. 😀 Ovšem na druhou stranu, pro tělo to není vůbec zdravé, ale už jsem se do toho pustila, tak to budu dělat pořádně. A ne, nelituji toho.

Určitě ti lidi často psali a obdivovali tě nebo kritizovali. Jaká věta tě dokázala nejvíce naštvat, nebo naopak potěšit?

Jak už víš, v sobotu jsem byla třetí a v neděli jsem skončila čtvrtá. Ty dny jsem neměla moc čas odepisovat lidem, psalo mi jich hrozně moc, dokonce se našel i jeden, co mi napsal, že se nebude bavit s někým, kdo skončil na čtvrtým místě. (smích) Ne, že by mě to naštvalo, ale dost jsem se zasmála a okamžitě pro mě skončil. Někdo takovej, nemá v mým životě co dělat. A když už je nějaká kritika, tak jí neřešim, já si jdu za svým. Je jasné, že se najde pár lidí co mi to nepřejí a nemá mě rádo. Sama se tomu až divím, ale těch je minimum. Ty ohlasy jsou téměř vždycky pozitivní. A nemůžu říct, co mě nejvíc potěší, neboť každá hezká zpráva s tím, že mě někdo obdivuje, nebo že jsem jeho vzor, je prostě něco neskutečného a jsem za každou z nich vděčná. Občas se stane, že za mnou lidi dokonce osobně přijdou na nějaké akci a chválí mě. V takové chvíli nikdy nevím co na to říct. (smích)

Ty jsi se ale nezúčastnila jen Mistrovství ČR ve fitness a FFF Cupu, ale také BFC Nutrition Cup. Jaké jsi měla pocity během těch dvou dnů co jsi se ‘vystavovala’ před několika desítkami lidí?

První den jsem byla šíleně ve stresu, protože jsem nevěděla, do čeho jdu. S přítelem na nohou už od 4 ráno, takže jsem si to tolik neužila. Přítel musel zařizovat všechno za mě. Staral se o mě jako o mimino. Nevěděla jsem kam mam jít na prezentaci. Kdy si mám dát nástřik. Jak zjistím, že naše kategorie už jde na řadu. Kudy se dostanu na pódium?! Když jsem předstoupila před porotu, tak jsem absolutně netušila, co mám dělat. Sledovala jsem ostatní a asi to nevypadalo vůbec uvolněně. Pro mě, to byl jeden obří chaos. Oproti tomu, v neděli, jsem tam naběhla, vybalila jsem si a hned jsem šla na nástřik, abych to už potom nemusela řešit, protože tam jsou fronty, takže všechno probíhalo maximálně v klidu a já jsem si to tam fakt vychutnala. Když se šlo na pódium, šla jsem si to tam vyloženě užít. Žádná nervozita ani stres. A hrozně se mi to líbilo. Byl to takovej můj okamžik, samozřejmě jsem věděla, že mě každý zkoumá, co je špatně, co je dobře, takže jsem se malinko bála, abych něco nezkazila. Třeba to, že bych zakopla a spadla. Snažila jsem se na to nemyslet a najednou mi všechna ta dřina dávala smysl a i když jsem měla takový chvilky, kdy jsem si říkala, že nechápu proč to dělám, tak jsem hrozně ráda, že jsem se k tomu odhodlala a nelituji jediného dne o hladu. (smích) Přála bych aby ten pocit mohl zažít každý, protože stát na pódiu, krásně namalovaná, upravená a v životní formě před lidmi?! To je něco nepopsatelného a strašně jsem si to užila. Hlavně si myslím, že jsem dopadla naprosto luxusně co se týče umístění, protože na tyhle dvě soutěže jsem se šla spíš otrkat před mistrovstvím. Rozdíl, mezi mnou a těmi holkami kolem mě, byl přibližně deset let. Mně je 21, takže jsem juniorka a nikdy by mě nenapadlo, že si hned odnesu pohár při takový konkurenci.

Jak to vypadá v zákulisí příprav soutěžících, než vyjdou na stage?

Je to docela vtipný, v zákulisí to vypadá trochu jako v pralese (na mém profilu je i video), všichni se tam válej po zemi a mají nohy nahoře, spí, odpočívají, lidi se tam natírají závodní barvou, zkoušejí si pózy… každý si hledí svého, takže si tam fakt můžete dělat co chcete protože lidi se starají jenom sami o sebe a o svojí formu. První den mě dost rozhodilo jít na nástřik, protože v těch nástřikových stanech byli všichni nazí – jako úplně! Tam se nějaká nahota vůbec neřeší, je to samozřejmost. Jenže pro mě, to bylo nový a tak jsem se pořád zakrývala. Stydím se po dvou letech i před přítelem a najednou tohle. Potom bylo málo sušících stanů, takže jsem se tam sušila mezi dvěma nahýma klukama. Tak jsme tam na Adama a Evu kecali. (smích) Druhý den jsem tam přišla a už mi to vůbec nevadilo, prostě exhibicionismus, neřešila jsem to. Jenom není moc příjemný, když musíte roztáhnout nohy, aby vám nastříkali vnitřní strany stehen a naproti vám je třeba pět lidí. Na to si asi nikdy nezvyknu. (smích)

Na svých sociálních sítí jsi sdílela, jak svůj tvrdý trénink, tak i účast na soutěži. Za každý svůj příspěvek jsi sklidila řádnou a především zaslouženou várku obdivů a každým dnem stoupala tvá sledovanost. Kdo všechno tě doprovázel v posledních dvou dnech po fitness klání?

Doprovázel mě samozřejmě přítel. Druhý den to bylo v České Lípě, tam mohlo být víc lidí a tam už byly moje nejlepší kamarádky Verča, Andy, Alex a její přítel. Přišli se na mě dokonce podívat kolegové z práce a šéf s manželkou. 

A kdo z nich tě nejvíce podporoval? Tedy pokud se do dá nějak ohodnotit?

Přítel. Ten snášel všechny moje nálady od začátku do konce s naprostou lehkostí. Žijeme spolu, takže to odnášel nejvíc ze všech a já se fakt divím, že to se mnou vydržel. Ale co jsem tak koukala, tak jsem byla v dietě ještě docela v klidu, někteří lidi to snáší podstatně hůř a nedá se s nimi vůbec vyjít.

Jaké budou tvé další kroky?

V neděli 14. května mě čeká ještě mistrovství Čech juniorů, to je pro mě zatím taková nejdůležitější soutěž. Tyhle dvě předchozí byly jen na zkoušku, abych se trošku otrkala, a když to dobře dopadne a já se snad nějak umístím, tak bych se mohla dostat i na republiku, která se koná 20. května, takže vlastně bych za sebou měla tři superkompenzace (odvodnění) a to už je pro tělo docela záhul a je to znát. Vůbec mi ke konci v neděli už nebylo dobře, než jsem se najedla. Protože člověk tři dny pije X litrů vody a potom tři dny zase nepije vůbec, takže chci jít zase až za rok na jaře, abych stihla tu formu trošku vylepšit.

Na závěr trochu motivace pro naše čtenáře. Co by jsi doporučila lidem, kteří začínají s fitness tréninky?

Hlavně pomalu! Nic není hned, člověk taky nepřibral přes noc a tím pádem ani přes noc nezhubne, a pokud se do toho někdo pustí s extrémním zapálením, tak skoro vždycky se na to vykašle, protože je nedočkavej, nevidí výsledky hned, porovnává se s fitness lidma ze sociálních sítí, ale neuvědomuje si, že v reálu to je úplně jiný. I my máme srolovaný bříško, když si sedneme, nemáme břišáky pořád, jenom to nefotíme a to je chyba. Sociální sítě dost klamou, nikdo tam nedá nepovedenou fotku. Všechno má svůj čas, je to běh na dlouhou trať a hlavně v tomhle sportu je nevýhoda, že každý den makáte a potom si dáte měsíc pauzu a hned to spadne a vy musíte v podstatě začínáte znovu. Ale kdyby to bylo lehký, tak to dělá každej, takže je to vlastně dobře.

Děkuji Martino za tvůj čas. Držím ti palce a přeji hodně štěstí na dalších soutěží.

Facebook: facebook.com/ryzsava

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *