Jak Petr Číla stříhá školní televizi GymBreak?

Už šestým rokem funguje na Gymnáziu Rumburk školní televize GymBreak, kterou Péťa společně s kamarády založil. Kdo byl při vzniku školní televize?

Petr: V roce 2012 se nás do projektu školní televize nahnalo hned několik. Hlavní podpora vzešla od učitele Lukáše Melichara, který na škole projekt vede do teď. Další hlavní zakladatelé byli Tomáš Brandejský, Ondřej Obregruber, Jakub Trmal a Veronika Kremzová. Bylo nás samozřejmě víc, ale tohle beru jako kořeny GymBreaku, které s ním byly, dokud jsme byli na škole. Mně to vydrželo vlastně až do teď, ikdyž teď se už starám jen o grafiku a střih GymBreaku. Zbytek dělají samotní studenti gymplu a již zmíněný učitel. 

Napadlo tě na začátku, že by televize mohla mít takový úspěch?

Petr: No, upřímě jsem si myslel, že školní televize vydrží jen po dobu, co jsme ji navštěvovali – takže 4 roky.  Nakonec se ukázalo, že na naší škole stále existují studenti, kteří o její tvorbu mají zájem. Takže každý dva msíce stále vychází nové vysílání, z čehož mám velkou radost. 

A když už jsme u těch úspěchů. Čím se může televize nejvíc pyšnit?

Petr: Nejvíc pyšnit? Myslím, že super bylo, když se nám ozvali z příbramského gymnázia, kde se konal sraz školních televizí. Každá televize měla přivést jednu svou ukázku a naše tam měla velký úspěch. (video najdete pod rozhovorem, pozn. red.) A minulý rok jsme také dostali pozvánku podívat se do studia České televize, což byl super zážitek a získali jsme tam plno nových zkušeností. 

Tak to je skvělý. Jak probíhala návštěva studia a viděl jsi něco, co jsi nečekal?

Petr: Prostory se mi moc líbily, viděli jsme recepci, kde byla všechna stará loga České televize společně s obchodem reklamních předmětů. Tam jsem si chtěl koupit zlatýho bludišťáka, ale paní prodavačka řekla, že jsou zrovna vyprodaný.

Hustý! A kolik stojí zlatej bludišťák?

Petr: No, to jsem právě nezjistil, když tam žádnej nebyl (smích). Bylo super mít možnost porovnat prostory České televize a Novy, kde jsem byl pár měsíců na stáži. Třeba jejich střižny byly téměř totožné a neměly mě čím překvapit. Zajímavý bylo ale studio…

Kamarád?

Petr: Ne! (smích) Já si teďka nemůžu vzpomenout, jak se ten pořad jmenuje, něco jako Věda ČT24. Prostě tam mají obrovský promítací plátno, na který můžou do pozadí pustit, co chtějí. A já si myslel, že to je normální klíčovací studio. Taky bylo super datový centrum, během pěti minut jsem viděl všechny pořady Český televize. 

Dobře, takže zpátky ke školní televizi. Kdo všechno se může do školní televize dostat? Máte nějaký požadavky na přijetí? To mě totiž opravdu zajímá… (smích)

Petr: No, základní požadavek je vlastně ten, aby byl student z gymplu. Je důležitý, aby se reportér nebál mluvit před kamerou, ale to je asi jasný. Jinak na začátku každýho školního roku máme takový nábor, kdy nováčky lákáme do naší redakce. Nejlepší na tom všem podle mě je, že může kdokoliv přijít, vymyslet si vlastní reportáž, napsat si scénář a pak to s parťákem i natočit. To mi příjde super, kde jinde můžeš jen tak přijít a vytvořit si svou reportáž víceméně o čemkoliv.

Takže si studenti můžou natáčet co chtějí?

Petr: Jasně. Jen teda pořád je to školní televize, takže nás zajímají hlavně školní akce, ale jde udělat i výjimka, když to bude stát za to. Ve výsledku máme radost z každýho novýho člena, který se chce zapojit a práce ho baví. 

Co je teda hlavní náplň tvojí práce?

Petr: Myslíš u GymBreaku? Teď se hlavně starám o grafiku a střih školní televize, ačkoliv už se nacházejí i lidi z redakce, kteří mi se střihem pomáhají. I nadále je ale mým úkolem dopisovat titulky a jmenovky, názvy reportáží, dát moderátory do našeho studia – používáme ve studiu totiž klíčovací plátno, vytvořit počítadlo ankety a taky hledat obrázky k přehledu akcí. Je toho spousta. 

A kolik času ti to zabere?

Petr: Ze začátku to pro mě bylo fakt peklo. Ale baví mě to a to se nezměnilo ani teď. Jen je pro mě komplikovanější psát titulky k lidem, který neznám. Takže se musím ptát ostatních, aby mi jména poradili. První vysílání jsem stříhal kolem 40 hodin. Bylo to i tím, že se musela vymyslet grafika a aby bylo všechno funkční. Nejdřív jsem pracoval v programu Sony Vegas. Od čtrnáctého vysílání jsem ho vyměnil za Adobe Premiere Pro, kde jsem si všechnu práci začal dost usnadňovat a grafika se taky ustálila, tak to začalo být stále jednodušší. To mi jedno vysílání zabralo kolem 20 hodin střihu. Doba se ale i nadále zkracuje, jelikož i já jsem se ve střihu za tu dobu zlepšil. Nebo aspoň podle mě (smích)! A zatím poslední vysílání  – už dvacátéčtvrté – jsem sestříhal během jednoho dne, asi za 9 hodin. Samozřejmě je ale taky důležitý říct, že dvě reportáže jsem dostal už sestříhané, takže se práce o trochu zjednodušila. 

Zaznamenal jsi v tom nějaký posun? Jak se za ta léta proměnila školní televize?

Petr: No jasně! Schválně se koukněte na první a poslední díl. Myslím, že posun je veliký. Jen teda furt nepoužívají ve studiu pořádný mikráky, takže ten zvuk je tam hroznej! U školní televize se štáb neustále mění a pořád dokola se teda opakují i začátečnické chyby. Například jak držet mikrofon, jak natáčet plynulé záběry, jak záběr připravit při rozhovoru a stále se toho nachází dost. Naštěstí jde ale dost věcí opravit právě ve střižně. Často narovnávám nakloněný záběry – třeba i ve studiu. Taky upravuju zvuk, zvedám hlasitost, někdy namluvím, když něco chybí. 

Vzpomínáš si na nějakou reportáž, která je pro Tebe srdcovka a na kterou nezapomeneš?

Petr: Týjo. Hodně super byla reportáž o historii školy, kdy jsem se dozvěděl já sám taky spoustu nových věcí. Mám rád reportáže z posledního zvonění a užil jsem si natáčení reportáže z akce Jak se dělá televize s Českou televizí. Má první reportáž byla ze Štrasburku, což byl taky skvělý zážitek. Všechno jsme se tam teprve učili, takže to mělo svoje kouzlo. Bavilo mě časosběrně zaznamenávat reportáž Přípravy na Den Evropy, kde je spoustu informací a rad pro budoucí studenty. Stejně tak jsem si užíval natáčení maturitních plesů. Byla to možná nejtěžší práce za kamerou. Podstatný bylo, abych neměl moc rozklepaný záběry! (smích)

Dobře, děkuju za rozhovor. Nakonec mě to docela i bavilo (smích). Ať se ti ve stříhání daří i nadále a odpočiň si taky někdy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *