Marek Rác, práce všeho druhu

Čau Máro. Dneska jsem se chtěl zaměřit na tebe. Hodně lidí se ptá, kde jsem na tebe narazil a jak jsme se poznali. Pojďme to teda všem vysvětlit a ty si udělej nějakou reklamu co vlastně umíš. Taky probereme na čem jsi se mnou pracoval a jak se Ti vlastně líbilo celý natáčení Kriminálky líbilo.

Marek: Ahoj, Péťo!

Hodně lidí se mě při natáčení ptalo, odkud sakra seš a jak jsem na Tebe přišel, takže… Jak jsem na tebe přišel a odkud sakra seš?

Marek: Já jsem tak nějak odevšad. Narodil jsem se v České Lípě, kde jsem taky vyrostl. Bydlel jsem i v Krásné Lípě a nakonec skončil tady, v Rumburku. No a jak jsme se poznali? Bylo to na narozeninový oslavě naší společný kamarádky, pak jsme se viděli taky na Silvestra 2015/2016. Než jsme ovšem začali natáčet Kriminálku, tak jsme spolu točili fotbalgolfový turnaj na Dymníku.

Jo, to máš pravdu, tím fotbalgolfem to celý začalo. Vyzkoušel sis kameru i foťák a ten foťák tě začal dost bavit…

Marek: To máš pravdu, teď jsem si koupil už i svůj vlastní foťák a moc mě to baví.

Jo, párkrát jsme fotili už i spolu. Myslím, že foťák k tobě padne ještě víc než kamera. A teď skočíme dál. Naše první společná práce byla příprava ateliérů na natáčení Kriminálky. Konkrétně to byla zasedačka a recepce pro agenty. Jak tě práce bavila?

Marek: Joo, to byla sranda! (smích) Výběr té správné barvy nám dalo zabrat. Taky pokládání koberců a vybavování místností rekvizitama. Natahovali jsme i klíčovací plátno, aby bylo bez vln. Zkrátka všechno, co k vybavování ateliérů patří.

Jo, a během toho všeho jsme si jezdili na Dymník točit ten Czech Open 2016… Jaký bylo tvý první velký natáčení?

Marek: Byl to pro mě nesmírně velký zážitek, protože do té doby jsem o něčem takovém pouze snil. A díky tobě, se mi ten sen splnil!

Docela velký slova. Zní to fakt dobře, když to takhle řekneš! No, a i hezky. Srdíčko! (smích) Pamatuješ si z tohohle natáčení nějakou perlu?

Marek: Ano, naše první natáčení… (smích) Začátek spolupráce! Byl to den, který se dal nazvat ‚dokonalým dnem‘. Práce, zábava, přátelé. Děláte to, co máte rádi a co vás baví. S těmi, které máte rádi. Byl to opravdu nezapomenutelný den, na který rád vzpomínám a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. 

Byl to opravdu skvělý den. Akorát to pak trochu zkazil déšť v podvečer… Ale to už jsme zase natírali Vandej ateliéry, byly to dost hektický dny. A teď mi řekni, kolik lidí jsi během natáčení Kriminálky poznal?

Marek: (smích) Jooo, poznal jsem tolik lidí, že mi ani prsty nestačí! (smích)

Jo, všiml jsem si! (smích) A teď přímo k filmu… Jaká je tvá nejoblíbenější scéna v Kriminálce?

Marek: Nejoblíbenější? To je těžké říct, protože celej film je sám o sobě super. Ale kdybych měl vybrat top scénu, tak zvolím jednoznačně tu část, kde sekretářka vykopne dveře se slovy: ‚A pak tam vrazim já a rozrazim dveře jako pořádná mlátička!‘

Jo, celou tuhle scénu ‚vtrhnutí do obydlí únosců‘ mám moc rád! (smích) Byl jsi i u natáčení týhle scénky?

Marek: Jo! (smích) To byla moc hezká scénka, to točení bylo dost zábavný. Následky z čištění mám ještě teď. Bude making of? Nechci moc spoilerovat…

Jen zaspoileruj! (smích)

Marek: No tak dobře! Ve chvíli, kdy Verča rozrážela dveře, jsem držel kameru při zemi a záběr natáčel. Točení probíhalo na staré a časem zapomenuté půdě, takže dopad spadnutých dveří zvedl ze země hustý prach a celýho mě to zavalilo. (smích) 

To máš pravdu! (smích) Bylo to jedno z nejzábavnějších natáčení! Verča si vykopávání dveří fakt užila. Točili jsme to asi třikrát… A co bylo vlastně na procesu natáčení Kriminálky nejlepší? Co sis nejvíc užíval?

Marek: Byl jsem tak u 80 % natáčení, ale i přesto nedokážu říct, co bylo ‚best of‘. Ale s hrdostí můžu říct, že to bylo to nejlepší léto co jsem kdy zažil! 

To se dobře poslouchá, i přes všechno to plánování a komplikace to byla zábava! Ty sám jsi hrál v úplně první scéně, která se natáčela. Blázna s rachejtlí u nemocnice s Markem Heinrichem v roli psychologa. Jak se scéna dařila natočit?

Marek: Joo, tak v tu chvíli jsem si říkal ‚mě někdo sledovat z okna nemocnice, tak by mě hned odvezli…‘ (smích) Ale samotná scéna se natáčela asi tak dvě hodiny, a to jenom kvůli projíždějícím autům, několika přeřeknutím, nebo taky předčasnému zapálení rachejtle! 

Jasně, museli jsme pak jet i pro náhradní knoty ke mně domů. Naštěstí měl Marek auto… (smích) Vtipný je, že jsme točili dvě hodiny a ve filmu jsou to asi tři sekundy. A jaký největší zážitek sis z natáčení odnesl?

Marek: Natáčení scény se sprejery! (smích) Ovšem její popis bych nechal asi radši na tobě… 

Na mě? Myslíš konkrétně to, jak na nás někdo zavolal policii, když jsme s klukama točili, že sprejujou na budovu rumburskýho bazénu? To bylo super, protože nás přesně načapali při činu… Jenže neviděli to sklo, který jsme k bazénu položili, abychom sprejovali na sklo a ne na budovu. Chápu, že to vypadalo dost blbě, zvlášť když jsem občanku hledal v tašce plný sprejů… Ale nakonec jsme jim všechno vysvětlili, dali jsme jim Vandej samolepku, a pokračovali v natáčení. Ale kluci byli dost vyplašený! (smích)

Marek: To teda! (smích)

Tak jo a teď poslední otázka. Jaká je Tvá oblíbená hláška z Kriminalky?

Marek: Jednoznačně tahle:
Džuseple: Ale to není váš telefon!
Šéf: Aha! A já myslel že to je tím novým tarifem, co teďka mám!

Tak ta mě taky baví! (smích) Děkuju ti za rozhovor a snad se zase brzy uvidíme na nějakým natáčení!

Marek: Nemáš vůbec zač, Péťo. Taky se těším. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *